O fotkách, televizi a o tom co se zapomnělo ...

Stálo by za to někdy vzít do ruky knihy a přečíst si o tom, jak vznikala fotografie, jak na ni působili malíři ( někteří průkopníci fotografie byli neúspěšní malíři ) a jak následně působila fotografie na film.

Ale neříkejte mi že jste si ničeho nevšimli ... copak to vážně nevidíte ? Zkuste se podívat na obyčejnou reklamu na neobyčejnou Becherovku ... Jen si všimněte toho jak jsou propojené scény, jak se dodržují pravidla třetin a jak se používá širokáč ... prostě vše je uplatněno podle fotografie ... prostě vzali z fotografie vše důležité a použili to ... A používají to dodnes a dobře... a to se zatím jedná o reklamu na obyčejně neobyčejnou Becherovku. Já vím a už to slyším jako by to bylo u mého levého ucha ( to je to hlušší ) ... ale to je jen reklama. Máte pocit že přijde jedno velké Ale ? Tak to máte pravdu. Ale zkusili jste u nějakého filmu ? Tak to zkuste a uvidíte.

Jo ... tedy ... ano, filmaři uchopili fotografii a použili z ní vše co se dalo - od objektivů po filtry - viz seriál Kriminálka Miami - jsou tam záběry použité s polarizákem a ještě jeden s nějakým barevným filtrem hned na začátku v titulcích. To vše filmaři znají a to vše požívají v míře přehojné... Dokonce upoutání pozornosti ... ve Vetřelci ( je jedno který díl - ten záběr je ve všech ) se hlavní hrdina někde na pomezí levého rohu nebo strany dívá dopředu, je zaostřen a pozadí je máznuté, hlavní hrdina napjaty a v máznutém pozadí se něco začne hýbat ... a už nás nezajímá ostrý hlavní hrdina, zajímá nás to co je rozmazané za ním, obraz se mění - hrdina se rozostřuje a Vetřelec nabývá na formě - a je to napoak ... máznutá budoucí večeře se dívá na ostrého Vetřelce, do toho hudba - tatatata - pardon tak ta je z Čelistí - ale to už sem jaksi nepatří... ale vše co je použito je fotografie. Jen se hýbe. A možná i ten Vetřelec je z fotografie...

A proč to vlastně vše píšu ? No - na televizi se dívá každý, i na zprávy kde je to vše také vidět, ale nějak se podle toho neřídí. Nebudu se rozepisovat o tom, jak spousta digitálních fotografů ničí fotografii. Možná to není planá hrozba, ale spíš mám pocit že časem tento boom odezní stejně jako mnoho jiných módních záležitostí. Ale i tak často najdu dobrou fotku - teda mohla být dobrá - kdyby nebyla zmršená právě tím nedíváním se na televizi... Promiňte mi to slovo zmršená - naučil mě ho syn - i když nevím co znamená velice se mi sem nyní hodilo ... Ono někdy opravdu stačí málo ... Pokud fotím a vím co chci jak by fotka měla vypadat tak není těžké vše udělat tak aby fotka promluvila a rozpohybovala se. Jestli fotím pohyb tak se nebudu zaměřovat na střed ale někam ve směru pohybu a pokud možno tak aby fotografovaný objekt měl před sebou prostor... Když vidím čtverec tak jdu na střed ... tedy nemyslím šachovnici ... myslím jako .. no třeba portrét je klidný zrovna na středu. Film sice nezná čtverec, ale portréty a klidové situace také dělá na střed. A to vše by si mohli lidé kteří pobíhají s fotoaparátem na krku uvědomit - jen před stisknutím spoušte - ten malý okamžik před tím známým cwak si třeba uvědomit - hele to by bylo jako od kohokoliv - a mírně hnout doleva nebo doprava... a pak domáčknout - a vzpomenout si na televizi ... Nikdo není dokonalý ( tímto se omlouvám všem co se za dokonalé považují ), ani já ne a jsem právem a často kritizován. Jenže to je něco co mě žene stále se dívat jak by to šlo. Ta konstruktivní kritika a televize. A taky prachy ... i když o těch zmínka nebyla. Zatím. Tak příště... anebo ne .. příště třeba o konstruktivní kritice ...