Psí stýskání ...

Po nějaké době jsem opět vyrazil na místa kde se rád procházím ... kde rád fotím stokrát viděné a stokrát vyfocené - mnou nebo i někým jiným … A tak jsem opět šlapal Bezručovým údolím … a koukal na Chomutovku plnou vody a fotil ji … a vzpomínal na to jak jsem tady chodil se Goldarem … A dnes v okolí Bandy opět - přišla na mě ta nostalgie psího toulání a vzpomínání.

Pokud si vzpomínám tak Goldar byl u počátku - možná dřív než rodina pochopila jak moc mě focení chytlo. Byl u mých prvních pokusů a zdarů i nezdarů … Chodil všude se mnou a po svém léčil mé splíny a neduhy. Lezl kam neměl a všude chtěl být, vše chtěl prozkoumat dřív než - chránil mě, i když jsem se pokoušel vyfotit kytku nebo motýla - proto tak málo motýlů :))) … Ne vždy mi byla jeho aktivita po chuti. Nikdy nebyl klidný - byl hyperaktivní až běda - bylo jen málo chvil kdy si sednul nebo lehnul a odpočíval … i tak - vše co jsem s ním prožil a že je na co vzpomínat bylo fajn - aspoň nyní … Prostě se mi stýská … myslím že jsem si zvyknul za ta léta na to že jsem nikdy vlastně nebyl sám … i když jsem si myslel že sám jsem - bez lidí … On mi ty lidi nahrazoval. A v mnohém byl lepší než oni.

Dnes už nevím kam bych jej vzal - vše kam jsme chodili společně je jiné … mnohde vyrostly ploty na místech kde bych je nečekal … mnohé je zastavěno… a mnohé - nu - jak jinak - zpoplatnělo. Sice Bezručák ještě přístupný je .. ale ten klid pro dva blázny už je také ten tam .... A myslím že i jemu by to dost vadilo … ty chvíle němého společenství a bláznovství mezi námi … Chybí mi to … a ještě dlouho budou mé výlety vzpomínkami a pietami na chvíle, kdy jsme byli spolu...