Vidění za roh...

O fotografech se říká že vidí jinak ... Nebojte se - není to pravda ... Vidí jako ostatní lidé - někdy hůř nebo lépe, ale jen někdy je možnost vidět za roh. Děje se to nahodile a většinou náhodou a pak si človíček fotograf uvědomí že udělal dobrou fotku ... a samozřejmě se snaží aby ji vidělo co nejvíc lidí ... a lidiček stejného ražení.

Dnes už jen málokdo , kdo aspoň trochu fotí není zaregistrovaný na nějakých stránkách věnující se fotografii... Snad každý kdo mačká spoušť a dává fotky na net se baví s lidmi stejného ražení ... A tak se někdy stane že se najde fotka která nelahodí oku - někdo se totiž dívá jinak ... a to je vcelku problém ... a ne malý jak si často všímám ...

Já osobně vnímám kritiku jako podnětnou - pokud o kritiku jde - tzn. že je něco špatně, ale odsouzení co je špatné technicky a nevidět fotku - to mi jako kritika ani nepřijde, stejně jako vychvalovat technicky dokonalou fotku bez nálady ... nebo vracení špatného hodnocení ... to už je vůbec pod moji úroveň ...

Ono totiž - každý vidí jinak - i za ten pomyslný roh - a nejde o to jaká je fotka - jde o to jaký je pohled ... Někdy si myslím že by ten kdo fotky zkoumá měl nejdřív zkoušet vidět za ten pomyslný roh stejně jako autor, a když ho nic neosloví - no pak je fotka holt opravdu špatná - aspoň pro jeho pohled...

Netvrdím že by i vysloveně špatná fotka mohla být také dobrá - pro autora je i ta dobrá ... znám co dokáže ješitnost ... a zbytečně hrubá kritika - hrubost je totiž velice fajn - hlavně když se nemusím bát že se přes monitor natáhne ruka a dá mi pár facek ... Když narazím na špatnou fotku a neosloví mě ani když se podívám za roh tak napíšu proč se mi nelíbí ... většinou jsou to právě ty technické věci které jsou neviditelné ... kompozice a barvy,světlo, ostrost a tak všelijak podobně... a spolu dohromady to pak najednou zkazí celou snahu ...

Ten pohled za roh -to je tak trochu umění - myslím si že se nikdy nebudu focením asi živit a i kdyby ano pak nevím nakolik by to změnilo můj pohled na fotky tak jak je vnímám já. Ale dívat se dopředu a za roh - to je něco co potřebuje každý kdo se dívá do hledáčku foťáku. Jestli má fotka za něco stát musí oslovit .... Je jedno jestli se povede kompozičně, ostrostí či neostrostí - musím vědět když fotím co chci aby bylo vidět... už v té chvíli zmáčknutí spouště přemýšlím nad úpravami a nad tím jak to bude vypadat hotové ... a někdy to opravdu překvapí i mě samotného... Myslím že by to bylo pro všechny jednodušší - nevnucovat svůj pohled, ale zkusit se dívat jinak - bylo by daleko méně nevraživosti a hádek na serverech s těmi, kteří by mohli mít podobný pohled ... ne stejný ale podobný ... ale to už je jenom moje utopie ...

O stáří...

V jedné písni od Hapky a Horáčka zpívá Kocáb ( je to z dob kdy ještě muzika byla pro něj hlavní zdroj obživy ) o stáří a mistr herec pan Kemr mu v refrénu depresivně napovídá : Já jsem tvoje stáří, pozvi mě dál...

No - je to vcelku silná píseň díky textu a podání obou osobností. Ale běžně se stářím setkáváme každý den, a já navíc staré lidi rád fotím. Je v nich kus života který vyplouvá a hovoří na povrchu a navíc ještě je kolikrát ve fotce skryt příběh za příběhem. Takže pro mě jsou jejich fotky opravdu jedny z nej...

Sám se dostávám do věku kdy se ostatní lidé začínají postupně ale nenápadně dívat zpět. Ještě necítím a neslyším pana Kemra za dveřmi a navíc pro tento případ jsem si připravil do prvního šuplíku svůj rodný list, aby viděl ( vidělo ), ale někdy prostě se už věk ozývá. Hlavně když vidím rozdíly v generacích ... a ani nemusí jít o děti, stačí lidé o 5 let mladší...

Dost často pokávám a vidím starší lidi aktivně cokoliv dělat. Možná je úsměvné potkat staršího člověka s digi foťákem jak blýská památky nebo vnoučata, nebo s digikamerou, ale proč ne ? Aspoň nesedí doma a neskuhrá u televize na poměry jako většina žijících třicátníků. Jestli někdy při mém životním stylu se dostanu do jejich věku, chtěl bych ho prožívat stejně aktivně jako oni. A přiznejme si - někdy jsou starší lidé aktivnější než my, lidé produktivního věku.

Takže jestli na mých fotkách jsou starší lidé - není to proto že nemohou utéci. Je to spíš poděkování a úcta. Vážím si jejich životních zkušeností a mnohdy také moudrosti... ne vždy, ale většinou ano. A ta píseň s panem Kemrem - no zní mi v uších ... ale ten rodný list v tom šuplíku stále mám ...

Jak se fotí ...

.. a co vlastně ?

Vždyť každý si při focení užívá svého dosti. Ne každý bere každý den foťák do ruky a kráčí městem tak že ho už znají všichni důchodci před počtou a na náměstí. Ani já ne ... občas také chodím do práce. I když přiznám že někdy je to v práci pěkně otravné ... myslím že každý to asi zná - dělá čtyři dny ranní a celé ty dny je nádherně... a ve volnu se přikradou mraky a déšť ...

Jsou sny které se asi nesplní nikdy ... a sny které se plní nečekaně. Mě se můj sen o vidění částečně splnil. Chodím s foťákem na krku nebo v ruce přes pět let. Ne vždy se mi podaří fotit tak jak by chtěli ostatní, ale takové to už prostě je. Ne vše co se líbí mě se musí líbit ostatním a že by se to mělo líbit - no to už by potom byla jen komerce. Takže - toto je úvod. Postupně - asi ne pravidelně - budu zapisovat zážitky a myšlenky při focení. A fotky. Myslím že kdo chce si cestu najde. Doufám a věřím ... sny jsou od toho aby se plnily. A ty co se nesplní - no ty jsou ten motor co nás žene dál...