O stáří...

V jedné písni od Hapky a Horáčka zpívá Kocáb ( je to z dob kdy ještě muzika byla pro něj hlavní zdroj obživy ) o stáří a mistr herec pan Kemr mu v refrénu depresivně napovídá : Já jsem tvoje stáří, pozvi mě dál...

No - je to vcelku silná píseň díky textu a podání obou osobností. Ale běžně se stářím setkáváme každý den, a já navíc staré lidi rád fotím. Je v nich kus života který vyplouvá a hovoří na povrchu a navíc ještě je kolikrát ve fotce skryt příběh za příběhem. Takže pro mě jsou jejich fotky opravdu jedny z nej...

Sám se dostávám do věku kdy se ostatní lidé začínají postupně ale nenápadně dívat zpět. Ještě necítím a neslyším pana Kemra za dveřmi a navíc pro tento případ jsem si připravil do prvního šuplíku svůj rodný list, aby viděl ( vidělo ), ale někdy prostě se už věk ozývá. Hlavně když vidím rozdíly v generacích ... a ani nemusí jít o děti, stačí lidé o 5 let mladší...

Dost často pokávám a vidím starší lidi aktivně cokoliv dělat. Možná je úsměvné potkat staršího člověka s digi foťákem jak blýská památky nebo vnoučata, nebo s digikamerou, ale proč ne ? Aspoň nesedí doma a neskuhrá u televize na poměry jako většina žijících třicátníků. Jestli někdy při mém životním stylu se dostanu do jejich věku, chtěl bych ho prožívat stejně aktivně jako oni. A přiznejme si - někdy jsou starší lidé aktivnější než my, lidé produktivního věku.

Takže jestli na mých fotkách jsou starší lidé - není to proto že nemohou utéci. Je to spíš poděkování a úcta. Vážím si jejich životních zkušeností a mnohdy také moudrosti... ne vždy, ale většinou ano. A ta píseň s panem Kemrem - no zní mi v uších ... ale ten rodný list v tom šuplíku stále mám ...