Focení a pes...

Asi když se zeptáte člověka co fotí proč fotí tak se dočkáte odpovědí typu o zachycení okamžiku, ukázat svůj pohled na svět a někdy i umělecké ambice ( ty většinou přicházejí později a ne vždy jsou na místě ... si myslím ... ) ... Za mé focení asi může pes. To ostatní přišlo jaksi hodně - hodně později.

Jak se u nás pes objevil je věc jiná - ale jako většina byl zakoupen dítěti a skončil u rodičů... vlastně u rodiče, který s ním měl nejvíc trpělivosti. V dobách kdy jsem - po návratu z léčby - neměl co dělat jsem chodil se pem na procházky ... dlouhé, velmi dlouhé procházky. A zatímco pes si lítal po okolí a já jsem jen trnul aby zase něco nevyvedl, tak mě napadlo že spousty těch okamžiků by šlo nějak popsat, nebo ještě lépe - zachytit ... a už se to se mnou vezlo.

Na procházky jem si začal brát kompaktík na zachycení skvělých okamžiků. Časem to přerostlo v cosi jiného... vycházel jsem ven pravidelně - psa dočasně ve městě na vodítku, na boku brašnu a přes rameno stativ a šlapeme na většinou stejná místa. Já si fotím ... a pes - no ten mi do toho svým způsobem strká nos...

Neexituje nic co by mi po psím nepomluvil ... všimnu - li si nějakého květu nebo kusu plotu který mě něco připomíná a začnu stavět stativ a chystat se všeobecně na focení - je ihned tam kde být nemá, květina je zašlápnuta nebo aspoň rozkývána na sto let dopředu, plot je zneuctěn označkováním ( ne že by to fotce vadilo ale jde o princip - já ho viděl první ), kdejaké zvířectvo nebo ptactvo je zahnáno daleko dříve než vůbec zvednu aparát... Můj pes je spolehlivý - co dokáže pokazit to pokazí. Někdy si říkám že Murphy napsal vé zákony podle něj... Ovšem to vše bych ještě skousnul - ale to že po tom všem za mnou přiběhne s tím svým úsměvem na jeho psí mordě ... to mě opravdu uráží ... jako by chtěl říct - vidíš ? já jsem lepší ... A někdy mám pocit že je a že vyhrává ...

Jednou - na opětovném výletě k rybníku ( ona je to spíš hasičká nádrž - ale větší ) jsem si chtěl jen tak cvičně něco zkusit .. obyčejné zábradlí... je to hned vedle rybníka, pod rybníkem je takový svod vody která k rybníku nepatří ... taková hluboká strouha chcete - li. Je plná špinavé a smradlavé břečky že snad pan Foglar podle ní popsal stoku ve Stínadlech pod kostelem sv. Jakuba. Postavím stativ, zaměřím se na místo které chci fotit a ... šplouch ... mastné šplouch .. kde mám psa ? Uhodli jste... to co se vyškrábalo nahoru se mu vůbec nepodobalo. Je černý na vrchu běžně, nyní byl černý i na spodku a smrděl, že i papírový kapesník držený před nosem měnil svou barvu. A běžel se pochlubit ke mě... no vzal jsem nohy na ramena, foťák na stativu a na rameni a cestou hledal klacek jako aport, jen aby nemusel ke mě a neoklepal se u mě ... to psi většinou dělají. Nakonec skončil v tom rybníce. Asi čtyřikrát. I potom se mnou manželka týden nemluvila. V bytě vše páchlo po rybině, sousedi mi říkali že když už mi chcíply rybičky tak jsem je mohl aspoň vylít atd atd... a pes vysmátý ... ten výraz radosti nezapomenu .... Jindy zase jsem si chtěl vyfotit obyčejné sloupy ve výseku lesa ... ano myslím tím sloupy elektrického vedení... aspoň vidíte že si všímám v krajině všeho a nic nevynechám ... opět postavím stativ zaměřím foťák a najednou slyším dusot ... a ne jeden. Okolo mě proběhlo ne zrovna nejmenší mládě divokého prasete a za ním můj rozesmátý pes. Neříkejte že jsem měl fotit - měl jsem co dělat abych zůstal suchý ... a neposkvrněný. První co bylo když úlek přešel bylo chytit psa. Kdyby divoká prasata kradli tak jsem bez foťáku. Pak se vrátit a vzít foťák a mazat pryč... přece jen bylo to mládě - odrostlejší, ale bylo a matka je vždy někde nablízku. A když jsem to vše sehnal - psa i foťák zavelel jsem k ústupu. A pes ? Jeho výraz vyjadřoval otázku - vyfotil jsi to ? Ne ... nevyfotil...

To je zlomek jeho škodolibosti a nevraživosti k focení. Přesto ho všude tahám s sebou. Proč ? No protože bych jinak byl na vše sám. Protože když se mi něco povede tak on to ví první ... nebudu přece své radosti nad povedenou fotkou říkat mamince s dítětem na procházce.... to by se asi nelíbilo jak jejímu manželovi tak mojí manželce.... ale psovi to říci můžu. Protože mi rozumí...